Malé pojednání o multiplikačním efektu…

Nemám ráda cizí slova, nerada je používám. Přesto už potřetí na toto téma píšu. Ač slovo ne pro mě příjemné, to co za ním stojí je víc než pozitivní. A proto se pro mě i to nečeské slovo zlidšťuje.

Posledně jsem psala o jedné vesnici, kde si s pomocí dotace, kterou získali prostřednictvím místní akční skupiny, zrekonstruovali  a vybavili volnočasové centrum. Vybavena byla i keramická dílna. Včetně dvou hrnčířských kruhů a vypalovací pece.

Kruh sám o sobě není k ničemu, když k němu není ten, kdo by na něm uměl točit. Ono to totiž není až tak jednoduché, jak to vypadá v různých ukázkách na internetu nebo v televizi. To vím, z vlastní zkušenosti. Ale zdejší měli štěstí. Jeden jejich příznivec znal paní. Mladou paní, která se v keramice shlédla a točit se samostudiem naučila.

Oslovili jí, slovo dalo slovo a ona dojíždí. Jednou týdně. A tak už několik dalších lidí umí na kruhu točit a vytáčet úžasné keramické bucláčky. Někdy i s pokličkami. Mladá paní byla vtažena. Jezdí se svým umem a hrnčířským kruhem na Venkovské farmářské trhy, kde své umění předvádí. Taky zde občas něco prodá. Získala pro svoje výrobky regionální značku KRUŠNOHOŘÍ regionální produkt. V regionu začala být známá. A taky poptávaná. Někdy už nemá čas jet na „náš“ trh.

Ale nejen, že jezdí na „naše“ (tzn. venkovské farmářské) trhy a další akce obdobného charakteru. Začaly si jí zvát i školky. A nejen školky. Dokonce i obce. Svoje umění naposledy předváděla na večeru jubilantů seniorům v sousední vsi. A nejen předváděla. Senioři i o sto šest točili.  A mělo to, jak jinak, samozřejmě opět úspěch.

A jsem zase pyšná na to, že můžu říci, že jsme byli u toho a že jsme tomu my zpočátku napomohli. Rozumějte - my místní akční skupina. A že nepíšu která? Zřejmě proto, že to nepovažuji až za tak důležité. Je nás po republice hodně, dnes už kolem 180. Může to být příběh skoro každé z nich.