Nejlepší je to dát do podatelny písemně.....

V době EET. V době, kdy každý, kdo má datovou schránku, je povinen podávat různá hlášení jejím prostřednictvím, se z finančního úřadu dozvídám, že "Nejlepší je to dát do podatelny písemně".

To se to pak dostane na příslušný stůl hned.

Potřebujeme pracovně z nějakého důvodu potvrzení o bezdlužnosti. Od sociálky, zdravotních pojišťoven, celní správy a také od finančního úřadu. Pro zrychlení oběhu dokumentů (a taky z vlastní pohodlnosti a časové úspory) využíváme služeb a komfortu, který nám nabízí datová schránka. Dokument, který potřebuji doručit řádně a zavčas, elektronicky podepíši, vložím do schránky (té datové), kliknu a je odesláno. Nemusím nikam kvůli tomu odbíhat, dokonce ani vstát od stolu. A ani neplatím žádné (dnes už nemalé) poštovné. Prostě jsem si zvykla a datovku používám už poměrně dost dlouho. A ráda.

Stalo se, že jsem vyslala žádost o bezdlužnost na finanční úřad. Po týdnu, kdy jsem už měla potvrzení od všech dalších institucí, jsme se začali shánět i po tom z finančáku. Tedy i s vědomím, že na jeho vystavení má úřad 30 dní (které tedy zdaleka ještě neuplynuly) jsme volali příslušné paní referentce. A dozvěděli jsme se, že máme žádost poslat přímo na jejich FÚ, protože jinak to trvá dlouho, než se to k ní dostane na stůl. Nebo žádost donést přímo do podatelny. Hezky papírově. Jako zastara. Telefonicky se dozvěděla kolegyně.

Tedy zkoumám, kam jsem žádost vlastně vyslala. A zjišťuji, že přímo na ten FÚ, od kterého potřebuji to potvrzení. Na žádnou centrálu. Přímo na příslušné územní pracoviště. Tedy voláme znovu. Stejnou paní referentku (ono se dnes už asi neříká referentka, ale úřednice, možná už i jinak, ale to na situaci pranic nemění). A ta povídá, že toho asi mají moc (ti nějací jiní pracovníci), že asi sehrávají nejdřív dépéháčko (my to posílali 20. dubna, to ještě bylo na dépéháčko dost času). Ona na stole nic nemá a nejrychlejší je, když žádost doneseme papírově na podatelnu. To se jí to dostane na stůl hned. Hotovo. Žádný pokus o to dokument dohledat. Nebo se poptat, jestli náhodou někde neuvízl. Lepší je, když se seberu, hupnu do auta a dokument dovezu těch pár kilometrů na podatelnu. A basta fidli.

A tak jsem z toho nějaká zmatená. Myslela jsem si, že elektronické dokumenty mají rychlejší nožičky než ty papírové. Že obíhají a putují rychleji než papírové.  A taky že se míň ztrácejí (zanechávají totiž po sobě stopu). A že nám prostě šetří čas i peníze. Holt jsem ve svém věku tak nějak pořád stejná naivka.