Pošta. Stejné slovo, jiný obsah

Pošta. S ní spojené slovo pošťák. Bývala to osoba, dost často tak obyvatelům trochu blízká. Znali jsme ji, Tu osobu. Ona znala nás. Věděla většinou, co kdy a kde. Byl to posel zpráv. Někdy dobrých, někdy horších.

Věděli jsme, kdy ho čekat. Každý pošťák (doručovatel) měl svůj okrsek.

"Pošmistrová" přinesla babičce důchod. Nedělalo jí problém jí ho zanést až "do patra". Babička totiž nemohla moc na nohy. U toho si holky popovídaly, babička se dozvěděla, kde je co nového. Paní pošmistrová někdy vypila kafčo, někdy zobla něco dobrého, někdy jen postála... Babička se na to těšívala. Nejen kvůli tomu důchodu.

Pošta byla na každé vsi, do vzdálenějších míst pošťáci dojížděli na kolech, s velkou koženou brašnou přes ramena. Taky si pamatuji, že jezdili na mopedu či na pionýru. Jestli to byla vozidla služební, to netuším.

Toto "lidství" se nám, jako jedno z dalších, vytrácí. Spíš bych řekla, že už je vytraceno. Kažkou chvilku doručuje někdo jiný. Doručuje se tak, že auto s logem České pošty zastaví uprostřed ulice, vyběhnou dva, každý běží po jednom chodníku a skoro za běhu hází věci do schránky. Není divu, že se někdy trefí do schránky jiné. Skočí do auta, pojedou a opakuje se to samé. Balíček doručuje někdo jiný, někdy jindy, a ještě další jiný balíček zase někdo další, byť třeba ve stejný den. Na vesnicích bývají čísla popisná budov rozházená, tak jak se domy postupně stavěly. Stále dokola noví a noví doručovatelé hledají ty správné adresy (ti, co měli svoje rajóny, ti přeci věděli kde kdo bydlí, kde je jaké číslo popisné).

To píšu o tom lepším případě, kdy se skutečně doručuje. Toto je jakési systémové nastavení, kdy doručovatelé dělají, co jim je dáno za úkol. Česká pošta je zřejmě přesvědčena, že to tak je správně. Co je správně a co ne, co je pravda a co ne, to je vždy otázka filozofická (nebo politická?).

Potom někdy nastávají další případy, kdy zřejmě dochází k lidskému pochybení...to je na další příspěvek. Jenže když je těch lidských pochybení tak nějak víc než se sluší a patří, potom je na zamyšlenou, zda pak i ta jednotlivá lidská pochybení nejsou důsledkem špatně nastaveného systému.